UFO a strašidelné príbehy

(4.5.2015, 17:02) Zakopla som o šk. tašku(dúfam), čo rozhojdalo zips na nej. Po chvíli učenia sa fyziky(aká irónia)a smiatia sa na hojdajúcom sa zipse som zistila, že aj po cca 10tich minútach sa ten zips stále mierne hojdal. Neovládam fyziku na toľko, aby som súdila, ale toto nie je normálne :-DDDDD.

 

 

 

 (viac statusov)

Ukáž status

Hodnotenie používateľov: 0 / 5

Hviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívne
 

Jak vlastně vypadá smrt? To se dozvíte z této výpovědi, kteoru nám zaslala naše fanynka: "Sama jsem zažila jaké to je být v kómatu-2 roky jsem ležela v nemocnici. Stalo se to v létě 16.8. 2008. Jela jsem se svým strýcem na koupaliště,když najednou do nás naboural náklaďák. Nic podrobného už o tom nevím... Byl to takový divný pocit,z dálky jsem slyšela různé hlasy...bylo to takové jako kdyby tě někdo chtěl vysát... Potom jsem slyšela nádhernou hudbu,kterou ani nemohu popsat,cítila jsem se strašně dobře a v bezpečí... Pamatuji si jak jsem běžela po louce a cítila krásnou vůni květin. Takhle to bylo pořád dokola. Ten den když jsem se probudila,tak jsem shlédla svého dědu,byla jsem štěstím bez sebe,ale on na mě zvýšil hlas co tu dělám,že ještě není můj čas a posílal mě pryč. Nechtěla jsem pryč cítila jsem se tam velmi dobře,nepřestal a pořád na mě řval ať vypadnu. Byl to pak úplně stejný pocit,když jsem se dostala do toho hezkého místa. Pak jsem se probudila byla jsem ještě velmi slabá...uviděla jsem kolem sebe přístroje na kterých jsem byla celou tu dobu. Přiběhla ke mě sestřička a řekla,že to je zázrak,že jsem se probudila... Byla jsem v šoku,když mi řekla,že jsem byla v kómatu 2 roky. Druhý den přijeli rodiče,byli štěstím bez sebe... Jsem ráda,že mohu být opět s rodinou... Ale na druhou stranu mi tam bylo nádherně... Od té doby se už nebojím smrti..." (zdroj: Záhady, duchové, historky a mimozemské bytosti)